Síla společné modlitby

Živý růženec vznikl v roce 1826 ve Francii z podnětu mladé francouzské dívky Pauline Jaricot, která chtěla najít způsob, jak zachránit duše nevěřících lidí ve svém okolí. V 17 letech byla oslovena promluvou faráře, poznala marnost svého dosavadního způsobu života a rozhodla se ho změnit. O vánocích složila slib čistoty a postupně objevila smysl svého života v úctě k Nejsvětější svátosti a v nápravě za urážky proti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Založila společenství lidí s názvem "Ti, kteří dělají nápravu". Společenství získalo misijní rozměr. Podporovalo misie modlitbou i finančním darem na spolupráci při šíření evangelia. Pauline Jaricot jmenoval papež Řehoř XVI. patronkou a ochránkyní této pobožnosti.

Živý růženec tvoří lidé, kteří se společně modlí tuto modlitbu. Vždy 20 lidí se spojuje do jediné růže, která je tvořena z 20ti tajemství (růženec radostný, růženec světla, bolestný a slavný). Členové živého růžence se zavazují denně k modlitbě jednoho předem určeného desátku, který se po měsíci mění.

Skupinka živého růžence se tak denně pomodlí celý růženec.

Živý růženec je možné modlit se ve farnosti, ve společenství mimo farnost nebo také například s Papežským misijním dílem (viz. www.misijnidila.cz), jehož byla Pauline Jaricot zakladatelkou. Výjimečná zaslíbení nejsou s modlitbou živého růžence spojena, sám o sobě je však tento způsob velmi jistou cestou přímluvné modlitby.

převzato z https://www.vira.cz/otazky/Modlitba-ziveho-ruzence-26.html (upraveno)