Informace
Tyto stránky byly vytvořeny pro návštěvníky nedělních bohoslužeb našeho kostela.
Kostel Prozřetelnosti Boží v Koňákově (1863 – 2013)
V roce 2013 jsme oslavili 150. výročí posvěcení chrámu Prozřetelnosti Boží, jež je jedním ze dvou kostelů tohoto zasvěcení v České republice spolu s nedalekým farním kostelem v Šenově.
První snahy o stavbu kostela na koňákovském návrší jsou doloženy v roce 1820, kdy místní občan Szymon Gojny (*1717-†20.2.1826) uvedl:
„K užitku i spáse obyvatel obce Koňákova a okolí, z nichž se velká část neúčastní pravidelně bohoslužeb z důvodu velké vzdálenosti farního kostela těrlického i kostelů těšínských, také kvůli neustálé práci v hospodářstvích, časté nepřízni počasí a špatným cestám. Aby mohli spoluobčané dostát svým duchovním závazkům a dosáhnout spásy, chci vybudovat kapli z tvrdého trvalého materiálu opatřenou věží se zvonem, v níž by se mohli shromažďovat všichni koňákovští katolíci. K tomu účelu vydávám ze svého majetku 200 vídeňských zlatých a dalších 2 000 na náhradu nákladů bohoslužeb, které budou sloužit těšínští kněží co tři neděle (suma s kázáním), dále v den sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka Serafínského.“
Jeho záměr však nebyl přijat těšínskými knížaty ani farním úřadem v Těrlicku, neochotu s další pastorační povinností projevili také duchovní z Těšína. Gojny proto nakonec věnoval svůj majetek na dobročinné účely.
Myšlenka na zbudování kostela v Koňákově však nebyla zapomenuta. Dva bratři kněží, pocházející z Koňákova č. p. 14, P. Andrzej (1789-1854) a P. Józef (1798-1877) Pociorkowie přišli s návrhem stavby farního kostela, nezávislého na těrlické farnosti, dále patrové fary s bytem kněze a přízemím určeným jako útulek pro nemocné a staré lidi. P. Józef shromáždil částku celkem 14 000 rakouských zlatých (6 400 zlatých na stavbu a 7 600 na potřeby duchovního), P. Andrzej dalších 1 000 zlatých. Bratři však nezískali souhlas Krajského zemského úřadu v Opavě, a navíc v roce 1854 P. Andrzej Pociorek zemřel. Z dědictví po něm zůstalo pouhých 650 rakouských zlatých, což přivedlo i P. Józefa Pociorka k tomu, že se společného záměru postavit kostel zřekl.
V roce 1860 přišel s novou snahou o stavbu kostela Jan Franek, člen obecní rady Koňákova a obyvatel domu č. p. 21. Nejdříve prosadil svůj cíl v obecní radě a místní mu přislíbili pomoc při stavbě. Poté si vyžádal povolení Krajského zemského úřadu v Opavě, které mu bylo doručeno již 18. června 1860. Stavba kostela byla slavnostně zahájena posvěcením základního kamene v sobotu 20. července 1861 a v pondělí 22. července 1861 byly započaty práce pod vedením Jana Franka. K ukončení prací došlo 1. července 1863. Celkové náklady činily zhruba 3 000 zlatých.
P. Józef Pociorek věnoval na stavbu 1 200 zlatých, vratislavský biskup 400 zlatých a arcikníže Albrecht poskytl 700 m2 plochy pro stavbu a pozemek na hřbitov. Z dalších dobrodinců přispěl 200 zlatými P. Franciszek Pociorek (*1825), jeho bratr Andrzej 100 zlatými, Jerzy Pociorek 100 zlatými, Paweł Pociorek 50 zlatými, jejich švagr Jan Filipiec 50 zlatými.
Jan Franek zakoupil varhany a další předměty. P. Franciszek Ligocki, tehdejší farář těrlický, pořídil zvon, který posvětil otec biskup Förster 2. září 1863 během vizitace v Dobré.
Chrám vysvětil označením osmi kříži 9. září 1863 P. Antonín Helm, generální vikář z Těšína. Z Hradiště dorazilo slavnostní procesí.
Kostel byl zasvěcen Prozřetelnosti Boží (Providentia Dei). Dílem Boží prozřetelnosti je bezesporu skutečnost, že chrám byl dokončen po několika neúspěšných snahách právě v roce 1000. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu.
Pouť bývá každoročně šestou neděli po slavnosti Seslání Ducha svatého. Ještě v šedesátých letech dvacátého století byl také slaven tzv. krmáš (kiermasz) vždy v neděli po svátku sv. Martina (11. listopadu).
Díky záznamům z těrlické farní kroniky sepisované v letech 1950-1959 P. Alojzy Wałoszkem je známa řada podrobností o životě farnosti, často je v ní zmiňován koňákovský kostel, který byl zvelebován nejrůznějšími opravami. Farníci věnovali sochy Nejsvětějšího Srdce Pána Ježíše a Neposkvrněného Srdce Panny Marie do presbytáře i sochu sv. Antonína u vchodu do kostela.
Od roku 1959 působil v těrlické farnosti P. Dominik Piechaczek (1914-1993). V té době se také prováděla řada oprav, významným obohacením byla paradoxně likvidace farního kostela v Těrlicku, z jehož mobiliáře byly věnovány kamenné sochy na bránu hřbitova, křtitelnice, sochy apoštolů sv. Petra a Pavla, lavice a dlažba.
V letech 1990 a 1991 sloužili mše svaté kněží z českotěšínské farnosti z důvodu nemoci P. Piechaczka. 1. července 1991 se stal těrlickým farářem P. Marcel Tesarčík. K 16. říjnu 1991 byla P. Tesarčíkovi přidělena do správy farnost Horní Suchá, od 1. prosince 1993 farnost Prostřední Suchá, v důsledku čehož byl nucen se vzdát správy filiálního kostela v Koňákově, který přešel pod farnost Český Těšín, spravovanou Tovaryšstvem Ježíšovým.
Za působení bratří jezuitů vznikla tradice půlnočních mší svatých na Boží hod vánoční, mimořádné byly také v uplynulých letech konané obřady velikonočního tridua, ať už mše svaté na Zelený čtvrtek odpoledne, či vigilie na Bílou sobotu večer. Nelze zapomenout na obětavou službu P. Rudolfa Zubka a dalších kněží o prvopátečních mších s příležitostí ke svátosti smíření.
V následujících letech byl proveden nátěr střešní krytiny, proběhla oprava okapů a svodů, několikrát se malovalo, renovovalo se schodiště na kůr i podlaha v presbytáři, opravila se také zastavení křížové cesty. Stavba však vyžaduje mnohem větší rekonstrukci, problémy s nadměrnou vlhkostí jsou stále výraznější. Snad se všechno díky obětavosti farníků, dalších dobrovolníků a dobrodinců podaří zrealizovat tak, aby kostel mohl sloužit i nadále svému účelu.
Text vychází z obsahu brožury vydané k příležitosti 150. výročí posvěcení kostela
V letech následujících po 150. výročí proběhla sanace kostela odkopáním zeminy kolem vnějších stěn a osekáním omítky, poté byla odstraněna omítka v interiéru chrámu, došlo k nátěru střechy, opravě věže a obnově vnější fasády. Zdi byly obsypány hrubým a posléze i jemným štěrkem doplněným o obrubníky. Plánuje se dokončení prací uvnitř kostela a renovace oltáře (zejména restaurování oltářního obrazu).